Historie kapely

Tak takhle nějak to začalo…

Pro myšlenku, že se nám líbí irská muzika, a proč to tedy nezkusit, jsme se u slivovice já a Zdeněk prvně vážně rozhodli v říjnu 2015 a v lednu 2016 jsme uskutečnili naši první instrumentální zkoušku. Bo nebylo kloudného zpěvu – já pokusy s kytarou, mandolou a whistlí, Zdenda s kytarou a flétnami, na „výpomoc“ nakráčely naše roby- Jindra (bodhrán) a Janča (zpěv). Vařili jsme sice „z vody“, ale moc nás bavilo jednou týdně si zahrát rádoby po irsku. Po čase Zdendys přivedl na zkoušku (psal se únor 2016) Kenyho se zpěvem a whistlema… A to už začala paráda, najednou z pidlikání sólíček byla celá zpívaná píseň, která měla začátek i konec, skladby začaly mít nějakou koncepci, všichni jsme z toho byli hotoví….úžasná euforie! Najednou mi přišlo, že by z toho opravdu mohla být někdy irská kapela, všichni jsme byli na věc nadržený a taky to začalo někam směřovat. Na zkoušce 28.února 2016 jsem navrhl název kapely MálemIrish…jakože, „Skoro Irish“, což se chytlo a začali jsme to brát vážně a taky jako „opravdovou“ kapelu. Tady bych si prosím dovolil datovat vznik kapely.

Úplně poprvé jsme si troufli na veřejnost, když na nás naše hodná Janča ušila kulišárnu, abychom jí a Zdeňkovi zahráli 23.dubna 2016 na jejich svatbě. Samo, že se nám do toho moc nechtělo a měli jsme z toho trochu návaly do hlavy a ještě bez Zdendovy kytary! Nakonec jsme to tedy s Kenym a Jindrou dali i s přídavkem a ani po nás svatebčané nic neházeli… Bylo to i celkem motivační.

Protože každá pořádná kapela má i svý „soustředění“, mrskli jsme si i my, pokládaje se již za pořádnou kapelu, naše první soustředko v plný sestavě. Bylo to v červnu 2016 v Penzionu na Chlumu u Suchánků. Udělal se repec, já přešel z kytary, píšťaly a mandoly na bouzouki a irský banjo, Keny se ujal na plný úvazek whistlí a zpěvu, dotáhlo se pár skladeb tak, aby se mohly pustit jakž takž do světa a hned následující sobotu jsme to šli poprvé prubnout na zahrádku hospody U Kočího. Lidi to kupodivu brali a líbilo se jim to. Protože se hrálo čím dál více a Jindra většinu víkendů nemohla hrát, začala vyvstávat potřeba mít stálejšího bodhránistu. Ve stejný době jsme taky málo viděli Janču, která, jak už to u maminek bývá, musela svůj čas věnovat hlavně malé Rozárce. Keny se Zdeňkem zkusili Jarouše, se kterým se už delší dobu znali přes „bitvy“ (LARP) a pařby v Kozlovně, jestli by u nás nezkusil bodhrán místo dosavadního cajonu. Slovo dalo slovo a Jarouš v říjnu 2016 nastoupil na „pozorování“. Tak ho to vzalo, že opravdu začal dřít a dnes jsme za něj všichni rádi. No, a hned po Novým roce 2017 byl nominován brácha Jarouše- Viki s basou, další ruchař z bitev a Kozlovny. Od nového roku 2017 se tím sestava ustálila, všechno do sebe pěkně zapadalo, formoval se repertoár, začal vznikat nový, spolehlivější druh kamarádství a vzájemného respektu… Začalo se hrát kdykoliv a kdekoliv to jen šlo, vymetali jsme různé hospůdky, akce a příležitosti tak, abychom si vyzkoušeli, co nám nejvíc bude vyhovovat a kam bychom postupem času chtěli směřovat. Ze všech těch možností namátkou v Doksech třeba ve sklepě u „Máci“, v restauraci U Kočího, v Hotelu Bezděz (později Heller), v Kozlovně, Republice, ale i na B5A, Azerothu v Sosnové, v Restauraci pod Habštejnem v Jestřebí, na Českém ranči v Zákupech, na Jarmarku ve Chlumu, na pár akcích přímo na Mácháči v Oáze či jen v písku na pláži, v restauraci U Rytíře v Praze, občas nějaká grilovačka nebo „recesní„ narozky na kamionu či traktorovým vleku… Všeobecně se dá říci, že do budoucna bychom chtěli cílit na menší kluby, nejlíp irský, nějaký festiválky, kde se hodí irská hudba, a tak nějak akce pro pohodu a radost nám i našim „fanynkám a fanoušům“.

Do dnešního dne se sestava ještě rozrostla o jednoho člena- houslového „střelce“ Mirka a pro první půlrok 2018 máme naplánováno. Jsou to v únoru dva kapelní víkendy v Neratovicích a ve Chlumu, v březnu oslava sv.Patrika v Doksech, v dubnu koncert pod Habštejnem a festival Beltine pod Troskami, v květnu nějaký hraní v Doksech, v červnu B5A a v červenci nás čeká Lughnasad.
Co dodat závěrem? Snad jen: „Co víc si jako kapela můžeme přát?“

Jaroslav „Kaňous“ Stránský 🍀

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain